Dva týdny, dva závody, jedno zranění a jedno vítězství

Po příjezdu do Nepálu jsme při nákupu dílů na servis kol zjistili, že následující týden se koná v turistickém městě Pokhara mistrovství Nepálu v cross country. Po 4 měsících turistiky se nám do takového závodění moc nechtělo, ale Ory nakonec neodolal a zúčastnil se. 

"Celá dráha vedla přes kopec hned nad městem a už jen ten výhled stál zato. Jelo se 6 kol, jedno kolo mělo zhruba 7km a celkem velké převýšení. Víc než polovina dráhy vedla po kamenitých cestách, kde jsem potkával motorky, stáda s krav a koz a nejvíc mě dostala vesnická hromadná v podobě autobusu, který si tu dával neuvěřitelný offroad. Závodu se účastnilo asi 70 závodníku všech kategorií. Start byl hromadný a já jako vetřelec startoval až z poslední pozice a probojovat se do první třetiny závodníků byla docela stíhací jízda. Až na hodně prudké výjezdy si nemůžu na použití mého allmountain biku stěžovat. Co jsem si vytrpěl a ztratil cestou do kopce, jsem si vynahradil sjezdem po úzkém singletrailu s výhledem na zasněžené vrcholky Himalájí. Prvních deset závodníků byly opravdový crosscountristi a o souboji s nimi se mi ani nesnilo. Do cíle jsem dojel, a tak můj první XC závod mám úspěšně za sebou."

Následující víkend se koná v hlavním městě Káthmándú mistrovství Nepálu ve sjezdu horských kol, to by sice bylo mnohem zajímavější, ale nakonec dáváme přednost několika dennímu trailu pod Annapurnou, jako přípravu na 14 denní vyjížďku po Himalájích, kde bychom měli projet průsmykem ve výšce 5400 m. n. m. Při ranní projížďce vyschlým korytem řeky a následujícím sjezdem po nepálských schodech Jirka nedopočítal posledních pár metrů a vydal se na krátkou ale o to rychlejší cestu přes řídítka. Po tvrdém dopadu usoudil, že žije a odbelhal se osvěžit k horskému pramenu. Na další ježdění to ale určitě pár následujících dní nebude. A tak bylo rozhodnuto.

Po dlouhé a klikaté cestě do Káthmándú se vydáváme hledat kopec se sjezdovou dráhou. Výjezd do centra dění u resortu Hattiban byl možná víc technický než sjezdová dráha, ale Sputnik nezná překážku, kterou by nevyjel. Hned potkáváme vítěze posledních dvou šampionátů, který žije v Kalifornii ale má nepálské občanství a pomáhá nám s registrovací do závodu. Start sjezdové dráhy je přes 2000 m.n.m a vede borovicovým lesem po vyprahlé prašné cestičce, připomínající spíš jednoduchý singletrail s pár skoky a superspeed sekcemi, kde se jelo snad 60 km/h. Horská kola a sjezd speciálně jsou v Nepálu velmi mladým sportem, ale nabývají na popularitě, neboť lepší podmínky pro MTB jsme ještě nikde neviděli. Je to teprve třetí Mistrovství Nepálu ve sjezdu horských kol, ale organizace závodu i přístup a vybavení závodníků je podobné menším českým závodům. Velkým rozdílem je akorát absence lanovky, a tak se na start šlape pěkně po svých, naštěstí má celá dráha převýšení kolem 200 m. Po čtyřech jízdách Ory končí s tréninkem a nemůže se dočkat zítřejšího závodu.

"Ráno si společně s asi třiceti závodníky dávám jeden tréninkový výšlap a čekám na měřenou jízdu, kde končím druhý, těsně za loňským šampiónem s časem 3 minuty a 19 vteřin. Chvíli rozdýchávám tuhle prašnou časovku a jdu na oběd, který je zde připraven pro všechny závodníky zdarma. Finálová jízda se jede s dvouminutovými rozestupy a čekání na startu bylo víc než dlouhý, výhled na kopce a Káthmándú to ale vynahrazoval. Pár malých chyb jsem dohnal šlapáním a závod vyhrávám s časem 3 minuty a 15 vteřin. Mistrem Nepálu se bezkonkurenčně už po třetí stal zubní asistent z Kalifornie."

Na celých závodech panovala super atmosféra. Lidé ze svazu cyklistiky se stále ptali závodníků, co zlepšit a jak se jim líbí organizace a dráha. Celý večer se u piva vedla diskuze mezi organizátory a sjezdaři o možnostech závodění, tréninku a dalšího postupu pro urychlení vývoje horské cyklistiky v Nepálu. Další den si jeden padesátník ze svazu vzal svoje FR kolo a šel společně se zbylými závodníky dávat pump trackové souboje na konec sjezdové dráhy. Škoda, že to tak nefunguje i u nás, kde se zdaleka tak nemusí řešit peníze jako tady!!!